Safírový kruh
Košík

Nákupní košík je prázdný.

Dr. Wilhelm Heinrich Schüssler

(1821—1898)

Wilhelm Heinrich Schüssler byl německý homeopatický lékař a zakladatel léčby pomocí biochemických tkáňových solí. Narodil se 21. srpna 1821 v dolnosaském Bad Zwischenalm. Studoval na gymnáziu, ale z finančních důvodů nemohl svá studia zakončit maturitní zkouškou, i přes to, že byl výborným studentem a ovládal několik současných i starých jazyků. Výukou jazyků si zřejmě také vydělával na živobytí. Medicínu studoval částečně z vlastních podkladů střídavě v Paříži, v Berlíně a v Giessenu, kde také roku 1855 promoval. Následně studoval i v Praze, kde mimo jiné navštěvoval přednášky o homeopatii. Žádost o státní zkoušku z medicíny, kterou potřeboval k prodloužení povolení pracovat jako lékař, odložil, jelikož neměl žádné řádné doklady o studiu medicíny ani o maturitě. Proto si roku 1857 dodělal maturitu na Starém gymnáziu v Oldenburgu. Poté požádal konečně o připuštění ke státní zkoušce, kterou 14. srpna 1857 složil.

Schüssler se ucházel o koncesi v Oldenburgu, kterou získal 2. ledna 1858. Získal ji mimo jiné díky tomu, že se zavázal, že bude provozovat výlučně homeopatii. V roce 1861 vstoupil do německého spolku homeopatických lékařů. Homeopatií byl zpočátku nadšený, ale po několika letech praxe začal hledat nové cesty, jak léčebnou terapii zjednodušit. Snažil se o takovou terapii, která by si vystačila s minimem léků.

Již v průběhu svých studií se zabýval minerálními látkami a jejich úlohou v lidském organismu. Poznání, že normální fungování buňky závisí na množství anorganických solí v ní, nasměrovalo Schüsslera v jeho bádání o krok dál. Po 15 letech praxe homeopatického lékaře vyvinul terapii, ve které ošetřoval nemocné solemi. Podle jeho teorie odchylka od normálních hodnot anorganických solí, zejména jejich nedostatek, byla podstatou všech chorob.

Roku 1857 zveřejnil poprvé svou teorii ve Všeobecných homeopatických novinách. Článek byl vystaven kritice a skepsi ze strany homeopatů. Roku 1876 vystoupil z Centrálního spolku homeopatů a odůvodnil to tím, že tamější pánové nechtějí jeho terapii uznat jako homeopatickou. Roku 1878 napsal ve svém hlavním díle Zkrácená terapie: „Dělám všechno pomocí teorie a praxe z molekulárního působení 12 solí, což jsem přenesl do systému a svoji léčebnou metodu jsem nazval biochemie. Biochemie není stejná s homeopatií. Kdo slyší o aplikaci léku, myslí okamžitě na homeopatii. Můj léčebný proces není ale homeopatický, neboť se nezakládá na principu podobnosti, ale na psychologicko-biochemickém průběhu, který se uskutečňuje v lidském organismu.“

Jeho terapie spočívá v tom, že je třeba deficit nějaké anorganické látky v těle vyrovnat tím, že se stejná látka podá jako lék. Ale není tím myšleno to, že chybějící se obligatorně nahradí chybějícím, nýbrž jde o dodání informace, která buňky povzbudí tak, aby byly schopny životně důležité látky opět z potravy v potřebném množství přijímat.

Wilhelm H. Schüssler zemřel 30. března 1898 na mrtvici. Až do své smrti zůstal svobodným mládencem. Jeho hrob se nachází na hřbitově v Oldenburgu.